Squadrons No. 310., 311., 312., 313

„Jako vítr vzdouvají moře,

jako písek letí pouští,

nesou v srdci skrytá hoře,

také čas, jenž neodpouští.

V slunci na hranici s tmou,

byli bleskem v černých tmách,

nesli tíhu mou i tvou,

stráží tvého bdění i v tvých snách.

Nebeský žalm a temná píseň,

tisíců nočních perel ozvěna,

jak zahnat tu věčnou tíseň,

která jim životem je souzena?

Občas osud svíci v mracích zhasíná,

konec své cesty poutník zřel,

kde jedna končí a další začíná,

byl zvolen, aby znovu šel.

Plašit zas smrt a zahánět chmury,

v srdci, jemuž chutná žít,

odehnat stíny a noční můry,

mít duši čistou, nechat ji snít.“